5. Kapitola - Pátrání

1. září 2007 v 19:11 | Miracle |  Marauders Forever
Volejte sláva a tři dny se radujte!
Já to dopsala!!! KONEČNĚ! Člověk by nevěřil, jak mu můžou dát zabrat ubohý tři stránky. :D Ale já tentokrát vážně vůbec nevěděla, co psát, inspirace nejspíš odjela na dovolenou a navíc jsem na to vůbec neměla náladu. A taky jsem se snažila nějak zprovoznit svoje stránky. No jo, já vím, vymlouvám se, ale co už. :D Hlavně že je to konečně za mnou. A kapitolka je tady. Nijak mimořádná kapitolka to asi není, ale to se nedá čekat, vzhledem k tomu že zaprvé: nikdy MOJE kapitoly nejsou mimořádné :D a zadruhé: jsem ráda, že jsem vypotila ASPOŇ toto, vzhledem k okolnostem (stávkující Word :D). Tak si to užijte a doufám, že příští kapitolku napíšurychleji. :D Jo a jinak... za komenty se fakt nebudu zlobit! :D
P.S.: Přiznám se, že jsem to po sobě nečetla, takže za případné chyby fakt sorry. :D

"Harry, já..." Ron na něj pohlédl částečně vylekaně, částečně se mu v očích zrcadlila jakási omluva. "...je to pro mě novinka stejně jako pro tebe. Netuším. A bojím se, že... že to neví ani naši."
"To myslíš vážně? Nikdo nic neví a Voldemort je zase o krok před náma. A nebýt toho že jsem měl to vidění by si v klidu dál nerušeně nechal sledovat všechny, co se mu zamane. To si pak může v klidu přijít, zabít nás a zase odejít! Copak řád nic nedělá??? Kde vůbec všichni jsou?" vypěnil Harry. Připadalo mu to všechno až skoro k smíchu. Fénixův řád měl tolik členů a nikdo netuší, co Voldemort dělá. Nikdo neví, kde je, co chystá, ani kdy. Nejspíš by měli něco začít podnikat sami, když toho řád není schopný.
"Harry uklidni se. Pro všechny je to stejná rána jako pro tebe, ale-" začal smířlivě lupin, ale Harry ho přerušil, než stačil větu doříct. Nebyl rozčilený, naopak.
"Remusi, odpověz mi, kde všichni jsou?" sykl chladným, vyrovnaným hlasem, až Remusovy přeběhl mráz po zádech. Neznělo to jako Harry. Harry byl jenom kluk, výbušný... čekal, že se začne vztekat jako obvykle, ale on tu seděl, tiše přemýšlel. Seděl před ním dospělý muž až neuvěřitelně klidný, smířený se vším.
"Mají své úkoly Harry, všichni-" vykoktal po chvilce.
"Všichni jsou pryč, nikdo nedělá to, co je doopravdy důležité Remusi. Tak je to. A když to nezvládne řád..." nadechl se a zjevně se měl k odchodu, protože sahal po plášti.
"Když to nezvládne řád, měly by jsme zasáhnout my. Nezlob se, Remusi, ale už budeme muset jít." Přehodil si plášť kolem ramen a pokýval na ostatní. Amelia se jen velice nerada rozloučila s Remusem a všichni se po chvilce snaženi a zápolení nasoukali pod plášť.
"Brzo se zase uvidíme, Remusi." S tím se Harry rozloučil a všichni nadobro zmizeli pod pláštěm.
"Harry, nic nedělejte. Máme to pod kontrolou! Slib mi, že nebudete nic podnikat!" zavolal Remus směrem, kde tušil pětici spolužáků.
"Promiň Remusi." Ozvalo se ještě a dveře se zavřely.
"Harry, co máš v plánu?" šeptla Hermiona, jakmile vyšly ze dveří.
"Myslím, že je načase začít hledat..." kývl Harry rozhodně.
"Hledat co?" vmísil se do hovoru Matt.
"Viteály." Odtušil Ron.
Než stačil kdokoli cokoli namítnout, ucítili všichni nepříjemný pocit škubnutí za pupíkem a svět okolo se jim roztočil a poté s hlasitým lupnutím zčernal. Po chvilce se začaly zjevovat barevné čmouhy a postupně vše nabývalo přesnějších obrysů. Stáli v Prasinkách.
"Pět ležáků, Rosmerto, prosím!" houkl Ron od jednoho stolu u Tří košťat, který okupovala jejich pětice na hostinskou, která zrovna pobíhala kolem. Přikývla a odešla k pultu natočit poháry.
"A co jsou to ty-" začal Matt, ale Hermiona ho umlčela.
"Pšššššt! Neříkej to!" sykla potichu a nahodila přívětivý úsměv na Madame Rosmertu, která jim právě přinášela objednávku. Jakmile odešla, mávla nenápadně hůlkou.
"Ševelissimo!"
"A co jsou to ty vi... co to je?" zkusil to Matt podruhé, když pochopil, že už nic nehrozí.
"Viteály." Doplnila ho Hermiona.
"Je tu něco, co nevíte. Já nemůžu Voldemorta zabít. I kdybych na něj použil smrtící kletbu, nezabije ho. Kdysi rozdělil svou duši na několik částí a ukryl je na různých místech." Ujal se slova Harry. "Tak stvořil viteály. A dokud je všechny nezničím, je Voldemort prakticky nesmrtelný. Brumbál měl za to, že viteálů bylo šest. Jeden jsem zničil já ve druhém ročníku, to byl Raddleyův deník. Zmijozelův prsten, další z nich, zničil Brumbál. Víme ještě o dvou - o zmijozelově medailonu, ale nevíme, kde je, možná už je zničený; a o Naginim, to je Voldemortův had. Je ale pořád s ním, takže bude nejtěžší se ho zbavit. Další dva viteály zatím neznáme, ale Brumbál si myslel, že by to mohly být nějaké věci, které patřily Helze z Mrzimoru a Roweně z Havraspáru. Ale není to jisté. Jednen z viteálů by mohl být nějaký šálek, nebo snad pohár, který měla Helga z Mrzimoru, ale byl ukraden a kam by ho Voldemort mohl schovat, to netuším. Jak vidíte, vyhlídky jsou dost mizerné." Vzdychl Harry.
"Víc než mizerné." Přikývl Matt.
"Co chcete dělat? Máte nějaký plán, kde viteály hledat?" zkusila to Amelia. Ron bezradně zavrtěl hlavou.
"Jak já vždycky říkám: Když něco nevíš, poraď se s knihou!" usmála se povzbudivě Hermiona.
"Miono, teď vážně není čas se přehrabovat v knížkách! Voldemort může každou chvíli zaútočit a my musíme začít jednat, sakra, ne být zalezlí v knihovně!" vztekal se Ron.
"Máš snad lepší nápad, Ronalde?!" prskla Hermiona.
"Hermi má pravdu, Rone, nic lepšího nemáme." Kývl Harry, na stůl položil několik mincí a všichni se zvedli k odchodu.
"Máš něco?" zamžoural Ron na Harryho už dost unaveně, když prohledal další knihu a nenašel zhola nic, co by jim nějak mohlo pomoct. Harry zavrtěl hlavou.
"Nic. Je to zbytečný. O Voldemortovi tu nic nenajdeme, jsou tu samé staré knihy!" zaklapl zklamaně tlustý svazek před sebou.
"O Voldemortovi sice ne, ale o viteálech by jsme něco najít mohli." Usmála se vítězoslavně.
"Miono, ty jsi něco..?"
"Viteály a způsoby, jak je zničit, Ronalde. To by se nám mohlo hodit, co říkáš?" zazubila se Hermiona.
"Dobrá práce!" pochválil ji Matt. Zářivě se na něj usmála.
"A já jsem co? Vzduch?" přihrnula se poslední součást nové pobertovské party - Amelia.
"Amy, promiň, že tě zklamu, ale ty nikoho nezajímáš!" ušklíbl se škodolibě Matt. Nemyslel to zle, ale od té doby, co byli ti dva v Bradavcicích, zuřila mezi nimi menší soukromá válka. Na neustálé pošťuchování a jízlivé poznámky z obou stran si ale naše trio už zvyklo. Nezbývalo jim nic jiného :)
"Vážně? Ani když tady mám takovou MENŠÍ..." zdůraznila to slovo a letmo se podívala na Hermionu. "...knížečku s velice zajímavým obsahem? Oukej, nechám si to pro sebe, když to Matta nezajímá." Usmála se a obří knihu zase zvedla ze stolu, kam jí před chvilkou položila.
"Ještě že ty holky máme..." zavrtěl Harry potěšeně hlavou a hrnul se podívat, stejně jako všichni ostatní, co Amelia vůbec objevila.
"Ale to je jen nějaká kniha o kouzelnících prvního věku, tam Voldemort nebude." Zavrtěl Harry zklamaně hlavou.
"Když nemůžeš najít řešení v jádru problému, zkus uvažovat mimo jádro." Usmála se vítězoslavně.
"Tím myslíš co? Že když chceme zjistit něco o Ty-víš-kom, tak by jsme si měli zopakovat dějiny, aby jsme ho před tím, než na nás sešle Avada kedavra stihli oslnit svými znalostmi?" odfrkl si pochybovačně Matt.
"Ha ha. Pan Matthew Vtipálek Black." Ušklíbla se.
"Taky nerozumím, k čemu by nám ta kniha mohla být..." pokrčil Ron rameny.
"Zkus uvažovat mimo jádro." Začala Amelia listovat knihou.
"Jinými slovy..." záměrně nedokončil Harry. Amelia se zastavila na jedné ze zažloutlých stránek a poklepala významně na nadpis.
"Jinými slovy: Dřív než můžeš zničíš jádro, musíš odstranit obal. To, po čem musíme pátrat, jsou viteály, ne Voldemort!" usmála se Hermiona vítězoslavně a dychtivě nahlížela do knihy.
"Helga z Mrzimoru, ve své době jedna z nejmocnějších a také nejkrásnějších kouzelnic světa, se narodila někdy před začátkem 2. tisíciletí na přelomu měsíce dubna a května v Mrzimorském údolí. Tam žila Helga i se svou rodinou poklidně celých 17 let a prožila tu krásné dětství. V den svých sedmnáctých narozenin Helga zjistila o svých velice zvláštních a doposud neznámých schopnostech. Ale jelikož v té době ještě neexistovala žádná specializovaná škola pro kouzelníky, nemohla se naučit své kouzelnické nadání cíleně ovládat." začala Amelia předčítat. "Helga měla velmi romantickou povahu, bohatou fantazii a navíc měla neuvěřitelné nadání v hudbě. Traduje se, že její hlas byl tak krásný, že ho i ti největší kritici připodobňovali ke zpěvu ptáka fénixe. Milovala lesy. Snad proto, že se v nich cítila bezpečně. Snad proto, že vyrostla v údolí obklopeném lesy. Snad proto, že její matka, Anabella z Mrzimoru, byla z poloviny lesní víla. Ráda se lesy procházela, pozorovala je a vdechovala vůni dřeva a jehličí-"
"No to je sice velice pěkné, Mio, ale mě nějaký dojemný příběh o romantické dušičce vážně nezajímá! Mohla bys-" začal Matt opět jízlivě, ale přerušilo ho čtyřhlasné:
"PSSSSSSSSSSSSST!"
"Tak jo, já mlčím, ale nechcete přejít k věci?" pokrčil Matt omluvně rameny. Amelia po něm střelila rozzuřený pohled, ale znova obrátila zrak ke knížce. Skutečně se rozhodla přeskočit několik odstavců a přešla rovnou k podstatnému.
"Po Helze z Mrzimoru zůstal takzvaný Mrzimorský pohár, který..."
"To je ten, o kterém jsem vám říkal." Přitakal Harry.
"Ale všechnu co se tu píše už víme, nijak nám to nepomůže. Stejně z toho nezjistíme, kde ten pohár hledat." Posmutněla Hermiona.
"To sice ne." připustila Amelia, ale záhy zase nasadila triumfální výraz "Ale přinejmenším už víme, jak vypadá." Poklepala prstem na ilustraci v knize, na níž byl vymalován pohár s dvěma uchy a jezevcem.
"A krom toho..." mrkla na ně a začala znovu listovat knihou. Zastavila se až o několik desítek stran dál.
"Havraspárský diadém? Ale ten je přece ztracený!" vyhrkla Hermiona.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Prongs Prongs | E-mail | Web | 2. září 2007 v 11:22 | Reagovat

skvěle rychle další...

2 gigi gigi | Web | 7. září 2007 v 16:12 | Reagovat

Je! Perfektní, Miracle! Kdo teď? Nějak jsem z perexu nepochopila, jestli nahodou nechces delat dalsi kapcu ty... Mno, nejlepsi by bylo, kdybys mi pisla na icq...

3 Miracle Miracle | E-mail | Web | 9. září 2007 v 18:02 | Reagovat

Nn, další kapču píšeš jako obvykle ty. ;) Já se na další kapitolu nechystám. Doufám, že se na ICQ nějak scuknem. Tenhle víkend jsme u nás měli Vinobraní, takže jsem se u complu moc neohřála, ale teď tam budu zase smrdět furt, tak si pak napíšeme. :)

4 gigi gigi | 9. září 2007 v 19:06 | Reagovat

Super... takže... protahjuju... ultimátum: do příštího pátku napíšu další:-) možná i dřív:-)

5 Gigi Gigi | 13. září 2007 v 16:21 | Reagovat

Ehm... Tak to nestíhám. Máme ve škole děsnej šrumec, a já nevim, kam dřív... Třeba zítra du na nepovinnou psychologii, nebo dneska jsem začala administrativu... A ještě jsem se nestřetla na icq s Miracle, abych věděla, jak dál...

6 gigi gigi | 14. září 2007 v 17:31 | Reagovat

Sakra sem nikdo nepíše... Mir, nemohla bys mi poslat na mail další kapitoly (pokud jsou) langový?:D

7 Miracle Miracle | E-mail | Web | 14. září 2007 v 21:44 | Reagovat

to Gigi: Všechny dosavadní kapitoly k Langový jsou na mojí stránce v sekci kapitolovky. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama