2. kapitola - Pobertové jsou zpět!

27. července 2007 v 16:27 | Gigi |  Marauders Forever
Skvěle! Nemusíte čekat, protože jsme s Miracle vymysleli dokonale synchronizované psaní!!!

"… Matthewa Blacka a Amelii Lupinovou." Celá síň zalapala po dechu. Hned potom se rozeběhly drby ke všem stolům.
"To jsou oni…"
"…blbost, vždyť Sírius Black nemohl mít dítě…"
"Myslíte, že je vlkodlak?"
"Syn uprchlého trestance…"
"Vidíš, jak se klepou?"
Harry se při poznámce o jeho kmotrovi rozčílil. Okamžitě vmetl čtvrťačce, co to vyřkla, nadávku do očí. Ron ho chytil za hábit a sykl mu do ucha:
"Mlč, všichni se dívají…" Avšak jeho kamarád ho nevnímal. S rozšířenýma očima pozoroval zrudlou dvojici.
"To jsou… To není možný…" zašeptal. V očích se mu blýsklo, na chvíli pomyslel na kmotra. Uklidněný se posadil a všichni se trochu posmutněle obrátili. Doufali, že zažijí znovu nějaký výbuch vzteku, ale Harry se kontroloval.
"… Když jste se dostatečně vypovídali, tak by jsme mohli přejít k zařazení." Ozval se přísný tón profesorky. "Black, Matthew." Vyvolala velmi hezkého chlapce, téměř dokonalou kopii Siriuse Blacka v mládí. Stále maličko nejistý, se posadil na stoličku. Bylo mu trapné sedět na něčem tak nízkém. Když dostal na hlavu klobouk, tak zaslechl jen…
"Nebelvír!"
Uvolněně si oddychl a s úsměvem si sedl k nebelvírskému stolu. Náhoda (a my) tomu tak chtěla, a on si sedl přímo vedle trojice. Ta však pozorovala drobnou, ale příjemnou dívku, také v jejich věku, jak si nesměle sedla na stoličku. Její šibalský úsměv však dokazoval, jaká je. Tady klobouk chvíli váhal, ale nakonec se podvolil dívčině vůli a zvolal:
"Nebelvír!"
Amelie se rychle zvedla a přesunula se k Mattovi, jedinému člověku, co tu znala.
"Ahoj, já jsem Mia." Představila se ihned a upřímně se pousmála.
"Matt," představil se mladý Black trojici.
"Ahoj, já jsem Hermona Grangerová, tohle je Ron Weasley a tady je Harry Potter." Představila je duchapřítomně Hermiona, jelikož viděla, že kluci nejsou schopni jiného zvuku než "chrrrm?!?"
"Ten Harry Potter?"ozvalo se dvojhlasně.
"Myslíte ten, jako ten vyvolený, nebo ten, jako syn kámoše vašich otců?" vyrazil ze sebe po několika sípavých nádeších Harry.
"Naši otcové se znali?" otázala se vylekaně Mia.
"Jo, byli známí jako Poberti…" zasnil se Harry. "To musela být sranda…"
"A teď není?" drkl do něho Ron. Zatvářil se jako bůh pomsty a zvedl ruku i s vidličkou. Bohužel na ní právě viselo stehýnko, takže se vymrštilo nahoru. Matt ani chvíli neváhal a seslal na něj levitační kouzlo.
"Na koho ho mám hodit?" zajímalo ho.
"Vidíš támhle toho peroxida?" ukázal Ron k zmijozelskému stolu. "To je Draco Malfoy, Velký Šílený."
Matt okamžitě udělal krátký, úsporný pohyb hůlkou a ještě zamumlal dvě kouzla - a před celou síní Malfoy zrudl jako pivoňka. Matt v něm vyvolal neodkladný pocit, že se mu všichni smějí a taky nutnost mluvit jen hláškami z filmů.. Nebylo to zrovna těžké, ale letícího stehýnka si téměř nikdo nevšimne, zato kvičícího Draca:
"Nesmějte se mi, tatínek vám vyhlásí válku!" si všiml každý. Odběhl se slovy "Zazvonil zvonec - a pohádky je konec…" a za ním vyrazil nový ředitel zmijozelské koleje.
"Hele, tak to se ti povedlo!" zajásal Ron a úplně zapomněl na Harryho poznámku.
"A do jakého ročníku vlastně nastupujete?" otázal se zvědavě Harry.
"Ho sehýho… Škoha…" zamumlala Mia, která se právě cpala zákuskama.
"Proč škoda? Budete s náma! A na ložnici taky, o jedno místo navíc…" zajásala Hermiona.
"Škoda, že tady nezůstanem dýl," poopravil ji Matt, "jinak je super, že budeme spolu… Co takhle založit nový Poberty? Vivat Marauders!" vykřikl nahlas. Několik hlav se za ním otočilo, ozvaly se narážky na to, že to má po otci, a pak se všichni pustili znovu do jídla.
"Jak to mysleli, že to mám po otci? Vy ho znáte?" zeptal se dychtivě Matt.
"Znali jsme ho," připustil Harry, znělo to, jako by najednou dostal rýmu.
"Jak znali?" vyděšeně ztuhl Matt.
"Před dvěma rokama ho jedna smrtijedka prohodila… obloukem Smrti. Je… mrtvý." Harrymu se v očích objevili slzy, ale hned zatřásl hlavou a nevesele se usmál. "Je mi líto, že jsem…" nedopověděl. Matt se na ně zoufale zahleděl a začal tichým hlasem vysvětlovat.
"Matka mě sem pustila, protože si myslela, že chci najít nové kamarády, ale nebyla to pravda. Lhal jsem ji. Přijel jsem sem kvůli tomu, že jsem chtěl najít svého otce… Což se mi v jistém slova smyslu podařilo." Přejel si rukou přes šedé oči. "Děkuju."
Chvíli bylo ticho, tedy alespoň u pětice.
"A můj otec? Znáte ho?" zeptala se najednou Mia.
"Remuse? Ano, známe." Chopil se slova Harry. Byl rád, že konečně opustili to téma a vesele vypravoval, jak se poprvé setkal s profesorem Lupinem. Potom přešel ke konci třetího ročníku, kde se trochu zadrhl, když vyprávěl o Siriusovi. Nakonec chtěl začít vypravovat o pátém ročníku, ale přerušila ho ředitelka školy, která se postavila a zatleskala rukama. Všichni okamžitě ztichli.
"Nyní se jděte vyspat. První ročníky odvedou do kolejních místnostní prefekti." A znovu si sedla.
Hermiona se omluvně podívala na Harryho. "Už musíme. Mimochodem, heslo je Neporazitelní. A dobrou noc." S tím odešla.
"Heslo?" zeptala se Mia. Zbytek cesty jim Harry vysvětloval běžný chod Bradavic. Teprve před Buclatou Dámou se zarazili.
"Dopovíš to někdy?" slabě promluvil Matt. "Víš, mám mámu moc rád, ale otec je otec… Vím, že ty ho nemáš, tak mi to promiň…"
"Myslíš, že o mě ví? Myslím tím můj otec…" tázavě se podívala velkýma očima, černýma jako noc, na Harryho Mia.
"Kdyby věděl, určitě si tě najde… Přichystáme mu překvapení. Prý má za měsíc narozeniny." Odpověděl Harry.
"Tak jak dlouho se míníte vybavovat? Laskavě už řekněte heslo." Zabručela naštvaně Buclatá Dáma.
"Neporazitelní." Zamumlal Harry. Matt využil toho, že se Dáma koukla na další skupinku studentů a nenápadně vyslal kouzlo na dobrou náladu. Bohužel Buclatá Dma začala okamžitě zpívat a vychloubat se svým jedinečným hlasem. Mia vykuleně zavřela obraz za sebou a pak se neovladatelně rozchechtali. Když je záchvat přešel, ukázal Harry na trochu oplácanějšího chlapce, který držel v ruce žabáka:
"Tohle je Neville Longbottom." Potom mávl k rudovlasé dívce, která stála v hloučku kamarádek, ale přesto bolestně pozorovala Harryho. "Támhle je Ginny Weasleyová." Mia i Matt si všimli sevřených čelistí, takže se raději na nic nevyptávali.
Harry jim do deseti hodin večer stihl představit několik kamarádů. Když se ale místnost vyprázdnila, něco ho napadlo. Vyskočil a s omluvou vyběhl do své ložnice. Tam vyhrabal z kufru fotoalbum. Rychle vylétl z ložnice, ještě z legrace polechtal Rona, který okamžitě začal sípat:
"Pavouci, všude jsou pavouci!" a už běžel po schodech dolů. Nestihl přibrzdit a tak vlétl na sedačku. Matt se pousmál, ale zvědavě pokukoval po fotoalbu.
"Tohle je jedna z mála věcí, které mi připomínají rodiče a kmotra. Je to jejich svatební fotoalbu, ale je tam i pár fotek z jiné doby." Potom otevřel těžké desky a začal jim ukazovat lidi.
"Tohle je Sírius, tohle máma s tátou, Remuse mám vzadu, jsou tam všichni čtyři…" vykládal a ukazoval fotky.
"Kdo je tohle?" zajímalo Miu.
"Ten zrádce Červíček." Procedil skrz zuby Harry.
Do postelí se vrátili poměrně pozdě, kolem jedné hodiny v noci. Harry po dlouhé době usínal šťastný.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Blytonka Blytonka | 28. července 2007 v 10:10 | Reagovat

Tak to je bombastická povídka, jen by to chtělo nějaké další kapitolky... 8-D

2 gigi gigi | Web | 28. července 2007 v 17:50 | Reagovat

Ahojky! Papa, tenhle tyden tu nebudu... ale vim, jak bude koncit 3. kapca, takze neco napisu na papir... Takze ocekavejte 4. kapitolu brzo po pristi nedeli!

3 Petra Petra | 29. července 2007 v 16:34 | Reagovat

Skvělý začátek strašně se těším na další kapitolku. Přeju ti ať si ten týden užiješ, odpočineš a když budeš mít chvilku čas tak něco napiš, ale jestli ne tak to nevadí, já si počkám. :-))))

4 gigi gigi | Web | 5. srpna 2007 v 14:31 | Reagovat

Jsem z5! Ale je tu problé... moc sem nenapsala...

5 gigi gigi | Web | 6. srpna 2007 v 18:49 | Reagovat

Nevím kde je miracle... Nejak mi nic neoznamila... takze musite cekat na dalsi kapitolku trochu dyl. ..

6 werusenka werusenka | 10. srpna 2007 v 10:13 | Reagovat

super povídka se vám daří holky

7 Polgara Polgara | E-mail | Web | 11. srpna 2007 v 15:45 | Reagovat

Teda gigi, ty jedeš...je to moc dobrá povídka. Jo, mám na tebe VELKOU prosbu. Potřebuji heslo na blog, páč jsem blbá a nezapsala jsem si ho.....

8 Miracle Miracle | 13. srpna 2007 v 9:57 | Reagovat

Tak jsem zpátky... myslím, že na třetí kapitolku se můžete těšit nejpozději zítra a na 4. kapču vzápětí... :) Vyhovuje? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama